Při minulé návštěvě Tenerife jsme bydleli v Puerto de la Cruz, takže hned vedle této atrakce. Tehdá jsme ji pohrdavě ignorovali a raději jezdili po přírodních krásách ostrova. A dobře jsme tehdá udělali.
Jenže teď jsme tu s vnoučaty a tak došlo i na všude doporučovanou zoologickou. Obávali jsme se množství lidí a klasických výběhů se znuděnými zvířaty. Lidi byli, ale plný počet jsme jich uviděli jen na dopoledním cvičení kosatek. Po parku se návštěvnictvo celkem rozložilo. Což bylo dobře, zdaleka totiž převládali Češi. Ne, že bychom byli na krajany nějak zvlášť alergičtí, ale přecejen když rozumíte každému jednotlivému slovu, kterým člověk rozumný rozumný nebohou zvířenu hodnotí, tak je vjem daleko strašnější. Dalšími v pořadí četnosti byli Rusáci, především Rusandy s nafouklými kachními pysky. Těm jsme snad nechtěli rozumět ani slovo, obsah svých hlav dostatečně demonstrovaly i bez mluvení/kvákání.
No a co Loro park? Máme v Ústí zoologickou, co také vznikla z Lumpeho ptačí výstavky. Dobrý protiklad, jak může dopadnout podobný historický základ. Místní varianta je skvělá! Celá zoologická zahrada je totiž jedna velká zahrada. Stále procházíte pod korunami stromů v příjemném chládku. Na relativně malé ploše je naskládáno neuvěřitelné množství neuvěřitelně kvalitních zoologických expozic. Autorům se podařilo vytvořit dokonalou iluzi divoké přírody. Výběhy jsou udělány velmi citlivě v kombinaci stromů, živé rozkvetlé zeleně, umělých skal, vodopádů a jezírek s průzračně čistou vodou. Výběh goril nebo tygrů tak vypadá jako kus divoké džungle někde pod skalou s vodopádem. K dokreslení všeho v jezírkách plují ryby a jsou to takové kusy, že možná občas zpestřují dravcům jídelníček.
Samostatnou kapitolou jsou podzemní pavilony mořských akvárií se žraloky a rejnoky, kteří vám plavou 20 cm nad hlavou skleněného tunelu. S obřím skleněným válcem 3,5 m v průměru a výšky přes několik pater pavilonu, ve kterém synchronně krouží hejno stovek stříbřitých rybek. Akvárium s medúzami nasvícené UV světlem, aby vynikly všechny detaily jejich prapodivných těl.
Nejvíc nás ale dostal pavilon tučňáků s věrnou simulací zimního ledového prostředí. Obrovský prosklený prostor s ledem pokrytou pevninou, obklopenou průzračným bazénem, ve kterém se těsně před vašima očima prohánějí zběsilou rychlostí tučňáci, seskakující ze skalek a vyskakující přímo z vody zase zpět na zem do polohy stojmo. Okolo prosklené plochy vás veze pohyblivý chodník, takže vy jen tiše zíráte. Byli jsme tu dvakrát a stále se nedokázali nabažit...
