12 září 2024

Chipi-Chipi

Jedeme od pobřeží nahoru na kráter, obhlédnout zdejší observatoře. Nad Santa Cruz je při cestě doporučovaná restaurace Chipi-Chipi. Stavíme a jdeme ji ochutnat. Opravdu moc pěkné místo. Stoly jsou umně ukryté pod stromy a v jakýchsi zděných budkách. Obsluha byla blesková a ani kvalita jídla nezklamala.

Červená vlajka

Hned vedle San Andrés je rybářská vesnička Puerto Espíndola s přírodním bazénem Charco Azul. Bereme plavky a míříme na koupačku. Ale ouha, nad bazénem visí červená vlajka. A statný plavčík stojí pod ní a u nohou má plovák, jak z Pobřežní hlídky. Chvíli okukujeme situaci a divíme se přehnané opatrnosti zdejšího Davida Hasselhoffa. Hladina Charko Azul je klidná a vlny Atlantiku bouří spořádaně opodál.

Divíme se ale opravdu jen chvíli. Pak přišla pověstná devátá vlna, s mohutným úderem přešplouchla do bazénu a zanechala v něm půlmetrovou vrstvu bílé pěny. Sakra, zlatej David. Teď bychom se opravdu nechtěli v bazénu ráchat...

Svatyně Panny Marie Sněžné

...aneb po místním Santuario de Nuestra Señora de las Nieves je krásný kostel nedaleko hlavního města Santa Cruz de La Palma. Úžasný je hlavní oltář - obří a kompletně pozlacený. Kostel je zvláště úhledně vetknut do krajiny a krásně se vyjímá i z protějšího kopce.

Banánové plantáže, kam se podíváš

Kolem San Andrés, stejně jako na každičkém kousků půdy na pobřeží, jsou banánovníkové plantáže. Místní tedy prý nesnáší, když se jim říká banánovník. Podle nich jde o Plátano de Canarias. Což je ale zjevně místní odrůda banánovníku (tetička Wiki dokonce sprostě prozradila, že jde o pouhou obchodní značku banánů, pěstovaných na Kanárských ostrovech).

Bez ohledu na jméno jsou zdejší banány mnohem chutnější, než ty u nás běžně prodávané. Jsou více škrobovité, nechutnají moučnatě, jsou trochu kratší a špičku mají dokulata, takže je od ní mohou snadno loupat nejen opičky, ale i homo sapiens sapiens.

Oceán byl toho dne poněkud neklidný

Slunce svítí jako stomiliónová žárovka a my se jedeme podívat k vodě. Tedy do San Andrés, městečka na severovýchodním pobřeží.

Je tu pěkně, kostelík a pod ním cestou k oceánu domeček obložený snad stovkou květináčů s krotony nejrůznějších barevných kombinací. Zjevně je majitelka miluje. 

Větřík pofukoval a my jdeme k vodě. Je tu nově zrekonstruovaná retortová pec na vypalování něčeho, nevíme čeho, protože informační cedule chyběla.

Větřík jen pofukoval, ale oceán doslova šílel. Vlny se divoce tříštily o pobřeží a co chvíli zalévaly pobřežní skály do mnohametrové výšky. Ta největší hravě přešplouchla skalku tak 10 metrů vysokou.