Pláž Jardin

Zase jedno déjà vu. Dobře si pamatujeme, jak jsme si tu před lety fotili černým pískem zamakované nohy, ale do vody nevlezli. Dnes byla akce plnohodnotná i přes slušné vlny a starost o malá vnoučata.

Našlo se i pár humorných chvilek, nejdřív jedna slečna neustále probíhala po pláži sem a tam a usilovně videotelefonovala. Pak zas druhá seděla před držákem mobilu, měla ho na powerbance a za neustálého čechrání vlasů hodinu prováděla stejnou videočinnost. Nemůžu nevzpomenout začátky mobilních telefonů, kdy nám jako extrémní úchyl připadal každý, kdo jen krátce telefonoval venku s mobilem na uchu. Což v době stolních přístrojů působilo jako vrchol divnosti.

Puerto de la Cruz

Dnes si dáme Puerto de la Cruz, kde jsme při minulém pobytu bydleli. Na náměstí ve starém hotelu Marquesa, kde ještě pamatují návštěvu Alexandra Humboldta. 

Dost dobře si zdejší místa vybavujeme a nadšeně o nich vnoučatům vypravíme. Při dnešní procházce se nám moc líbil streetart na zdejších fasádách a četné produkce místních pouličních hudebníků.

Druhý pokus o FTF

První pokus nevyšel, nezbývá než naplánovat druhý. Vyrazím časně ráno, aby skály ještě nebyly rozpálené. Půjdu sám a vnoučata se zatím budou s Yvetou učit do školy, kterou pobytem na Tenerife zanedbávají.

Sbaleno, připraveno, budík nařízen na 7:00. Večer ale ještě vychází další keš. Na spáleništi na svazích pod Teide, kde jsme před pár hodinami projížděli a obdivovali borovice, jak se dokáží s ohněm vyrovnat. Silná kůra ochrání kmen a přímo ze silných kmenů pak začnou obrážet nové zelené větvičky. Příroda je mocná čarodějka.

Tím měním plán. Keš na spáleništi je o poznání lépe přístupná. Snad jen kdyby už byla odlovena, obrátím své zraky zas ke kolmé skále. 

Je časné ráno. Všichni doma spí a já vyrážím do hor. Cestou jsou překvapivě trochu zácpy na silnicích. Můj čas odlovu se zjevně kryje s nástupem místních do práce. 

Stoupám klikatící po svahu nad La Orotavou a poznávám včerejší objekty. Včetně lesa ohořelých borovic. Můj cíl je hned vedle, na svahu ohořelých keřů. Listing kešky nabízí dva výchozí body cca 2 kilometry od keše. Volím zkratku a cestu za šipkou po spáleništi. 

Obrazy jsou celkem depresivní. Spáleniště, suť, popel, ohořelá torza keřů. A nad nimi se tyčí Teide. Fotím opakovaně scenérii "ohořelý keř a za ním Teide". Celkem jednotvárné...

Keš nalézám snadno, v listingu je fotohint. Zapisuji se do panenského logbooku, posílám Yvetě zprávu a kráčím depresivní krajinou zpátky k autu. Nelze si ale nevšimnout prvních zelených výhonků. Spáleniště ožívá...

Krajina pod Teide

Stará známá místa. Zelené skály, výhledy na majestátné Teide, rozeklané skály a lávová pole a taky "budzogáň", tedy slavná místní skalní jehla Roque Cinchado.



Pak sjedeme druhou stranou dolů a ukazujeme vnoučatům, kde jsme minule jezdili na sněhu na bobech. V dnešním sluncejasu a rozpálených skalách je to celkem těžko uvěřitelné vyprávění.

První pokus o FTF

Včera večer tu vyšla keška. Zrovna jsem luštil jednu v Čechách a málem si té místní nevšimnul. Je to nedaleko, nad Los Gigantes, ale terén na mapě vypadá drsně.

Dnes časně ráno, kolem jedenácté, míříme všichni na její zteč. Cesta byla křivolaká a pár kilometrů před cílem se rozhlížíme po kraji, který že kopec nás čeká. Je tu pár kopců - krpálů a jedna skoro kolmá skála. Naštěstí ta to být nemůže.

Přijedeme blíž a přesně ona to je! Chvíli ji uctivě obhlížíme a pak smutně nasedáme zase do auta. Tohle s dětmi opravdu nemá ani cenu zkoušet.

Ze zteče tak bylo povalování na pláži v Los Gigantes s černým pálícím pískem, psaní nápisu ke dni matek, pozorování rybek, schovávání se pod molem a nakonec oběd v přístavní restauraci. A zbyl ještě čas vyrazit nahoru k Teide.