Smaragdové Charco Azul

Posledních pár dní na severu pršelo, nebo bylo zataženo, a tak jsme zdejší pobřeží nějak zanedbávali. Dnes ráno bylo i zde nebe vymetené a tak volíme ranní koupání na Charco Azul, kde byla posledně i předposledně červená vlajka.

Dnes je zelená. Jako vlajka. Ale nádherně smaragdově zelená je i voda v bazénku. Nemůžeme se té vlnkovaté krásy nabažit. Fotíme, pózujeme, točíme videa. A maně vzpomínáme, jaký to byl rozdíl, když se Atlantik přeléval přes hráz a vše bylo pošmourné, jako když šel rybář potřetí ke zlaté rybce.

Cueva del Infierno

Ještě jsme si dnes na mapě všimli jednoho dosud nenavštíveného místa nedaleko našeho ubytování - jeskyně del Infierno s přilehlou pláží de Nogales. Bohužel, cesta od parkoviště dolů k jeskyni i pláži byla uzavřená kvůli sesuvům půdy. Tak jsme si alespoň polítali nad pobřežím dronem, za velkého zájmu skupinky španělských dredatých hipíků a hipíček.

V rajské dračí zahradě

Při prozkoumávání krás ostrova La Palma již dlouho před odletem, objevila Yveta v hloubi sociálních sítí jednu moc zajímavou rodinku, která se sem před lety přestěhovala a dováží do Čech tropické ovoce ze své zahrady. Paní byla moc milá a ochotná a slíbila nám ukázat, jak se pěstuje dračí i jiné ovoce. 

Dnes byl den D. Od domu paní Bety v oblasti Montes de Luna jsme sjeli dolů svahem k zahradě. Následovala dvouhodinová šťavnatá exkurze prošpikovaná zajímavostmi jak z pěstování ovoce, tak ze života na ostrově, principů ekologického bio farmářství, systému zavlažování a mnoha dalších témat, doplněná neustálým ochutnáváním všeho, co rozsáhlá zahrada nabízela. Velká poklona a klobouk dolů, co vše tu v relativně krátké době stihli s manželem vlastníma rukama vytvořit. Odjížděli jsme obtěžkáni vědomostmi, obtěžkáni zážitky a s plnými břichy tropických ovocných dobrot. Za celý svůj život jsme určitě snědli jen zlomek toho, co dnes večer.

Ale hlavně to bylo moc milé setkání. Budeme dlouho vzpomínat...!

Růžové saliny

Jižní špička ostrova La Palma je prazvláštní až skoro šílenou kombinací čerstvých lávových polí a plání černého sopečného popela z roku 1971, dvou majáků stojících bok po boku jakoby měl každý na starosti jiný směr v oceánu, stovek bílo-růžových bazénků salin výrobny mořské soli a hned o pár metrů vedle široce prosklených stěn restaurace, která je navíc restaurací michelinskou!

Šílenost podtrhuje i fakt, že zatímco v okolní krajině není živáčka, u majáků a salin je jen pár lidí, tak v michelinské restauraci se stojí fronta na uvolnění stolu.

Santa Cruz

Dnes jedeme na jih. Hlavně se podívat na dračí ovoce paní Bety. Ale okouknout i jiné zajímavosti jihovýchodního pobřeží.

První zastávkou bylo Santa Cruz. Chtěli jsme jen tak pocourat, zajít do tržnice, posedět v kavárně a lelkovat. Ve skutečnosti jsme pocourali po městě, zašli do tržnice, poseděli v kavárně a vydatně lelkovali.

Pěkné to bylo. V zahrádce kavárny hrála pouliční zpěvačka a tržnice byla sice maličká, ale moc útulná a měli v ní všechno, co jsme chtěli. Speciální druhy banánů, několik druhů krásně vyzrálého manga a šafrán, co ho nebylo jako šafránu. Zaujala nás zručná lisovačka cukrové třtiny, která vyráběla hned několik druhů nápoje pouhým vložením dalšího ovoce do rozmačkaného stonku třtiny při opakovaném průchodu lisem.