První pokus nevyšel, nezbývá než naplánovat druhý. Vyrazím časně ráno, aby skály ještě nebyly rozpálené. Půjdu sám a vnoučata se zatím budou s Yvetou učit do školy, kterou pobytem na Tenerife zanedbávají.
Sbaleno, připraveno, budík nařízen na 7:00. Večer ale ještě vychází další keš. Na spáleništi na svazích pod Teide, kde jsme před pár hodinami projížděli a obdivovali borovice, jak se dokáží s ohněm vyrovnat. Silná kůra ochrání kmen a přímo ze silných kmenů pak začnou obrážet nové zelené větvičky. Příroda je mocná čarodějka.
Tím měním plán. Keš na spáleništi je o poznání lépe přístupná. Snad jen kdyby už byla odlovena, obrátím své zraky zas ke kolmé skále.
Je časné ráno. Všichni doma spí a já vyrážím do hor. Cestou jsou překvapivě trochu zácpy na silnicích. Můj čas odlovu se zjevně kryje s nástupem místních do práce.
Stoupám klikatící po svahu nad La Orotavou a poznávám včerejší objekty. Včetně lesa ohořelých borovic. Můj cíl je hned vedle, na svahu ohořelých keřů. Listing kešky nabízí dva výchozí body cca 2 kilometry od keše. Volím zkratku a cestu za šipkou po spáleništi.
Obrazy jsou celkem depresivní. Spáleniště, suť, popel, ohořelá torza keřů. A nad nimi se tyčí Teide. Fotím opakovaně scenérii "ohořelý keř a za ním Teide". Celkem jednotvárné...
Keš nalézám snadno, v listingu je fotohint. Zapisuji se do panenského logbooku, posílám Yvetě zprávu a kráčím depresivní krajinou zpátky k autu. Nelze si ale nevšimnout prvních zelených výhonků. Spáleniště ožívá...
Žádné komentáře:
Okomentovat