Cestou nás zlákal pohled na nezamračenou oblohu na pobřeží nad Santa Cruz a zkoušíme štěstí, jestli nezamračenost vydrží, než tam dojedeme. Vydržela. Ale jen, než jsme dojeli. Než stačíme zaparkovat, zase prší. Jdeme okouknout kousek hlavního města včetně několika místních keší. Vybíráme si zase jednu dobře hodnocenou na Plaza España. Dobře hodnocená tradička ve městě znamená dobře schovaná tradička ve městě. A tahle byla schovaná sakra dobře. Souradnice vedou do brouzdaliště, poblíž dvou velkých soch statných nahých španělských bojovníků. Jen s helmou a jedním jediným vinným listem na nevinném těle. Průzkum proto musel být veden i na ono intimní místo pod listem, protože nahé tělo moc jiných schovávaček jaksi neskýtá. Španělský bojovník bude těžko jako Janeba schovávat kešku zašitou pod kůží na břiše pro případ ztroskotání. Navíc na bronzovém břiše. Bohužel jsme ji nakonec nenašli. Možná i proto, že Yveta stydlivě odmítla Španělům pod list sáhnout.
Střídavě leje a neleje. Někdy i svítí sluníčko. V odpoledni sezdáváme počasí docela obstojným a vyrážíme do pohoří Anaga. Druhá oblast po západním pobřeží (tam leží Masca), kde stínovaný reliéf mapy je více černý než světlý. Typická pohoří sopečných ostrovů s téměř kolmými několikasetmetrovými stěnami, kde je ale vše díky poréznímu podkladu a časté závlaze krásně porostlé zelení. Šplháme vzhůru a co chvíli zastavujeme na některém "miradouru" a kochame se výhledy. Dnešní větrné počasí kreslí po té již tak neuvěřitelné krajině divoce se měnící obrazce. Na každé z vyhlídek lze proto stát dlouhé minuty a stále mít před očima něco nového.
Cestou zpátky ještě zajíždíme do malého rybářského městečka Bajamar. Atlantik bouří nevídaným způsobem. Vlny narážejí na mola chránící místní miniplážičku a bazény. Voda vyráží možná i přes 15 metrů vysoko. Úchvatná podívaná. Úchvatný byl i jablečný koláč s krustou, který si tu dáváme ke kafi.
Žádné komentáře:
Okomentovat