Odlet i let proběhly hladce. Před přistáním se nám krátce nabídne úžasný pohled na pozdním sluncem ozářené Pico de Teide, vysoko čnící nad hladinou mocné vrstvy oblačnosti. Ano, i tam se chystáme...
Řidič autobusu, co nás středněseverní Evropany (tedy samé Němce a nás jedny Čechy) rozvážel po tenerifských hotelech, byl pošuk. Celou cestu nenechal tělo a hlavně pravou ruku v klidu. Škála pohybů a grifů byla široce propracovaná. Šou vrcholila po hodině jízdy zpěvem jeho oblíbených španělských songů, které si (jak jinak než pravou rukou) pouštěl z umolousaného rádia. Byli jsme fakt rádi, že můžeme jako předposlední dvojice vystoupit.
Náš hotel Marquesa je na pěší zóně na malém náměstíčku. To víme z průzkumu webu, informací cestovky a recenzí byvších dovolenkářů. Kodrcáme s kolečkovými kufry tmou a romantika nasvíceného náměstí s palmami a kostelíkem z černých sopečných kamenů je dokonalá. Hotel odpovídá očekávání. Historický dům s tenerifsky klasickými dřevěnými balkonky na fasádě. Poté co nám španělsky žvatlající recepční vymění přidělený pokoj standard za jiný, právě s balkonkem do náměstíčka (když už ho Yveta tak složitě v cestovce vybojovala), můžeme jít po lehké tříchodové večeři spokojeně spát.
Spánek je mírně přerušovaný. Věž kostelíku obsahuje i zvony. Celou zvonkohru. A je 50 m od naší postele s přímou viditelností nejen na zvony, ale i na paličky, které do nich bijí. Pěkně pravidelně každou čtvrthodinu. V celou přidají ke čtyřem úderům i úplnou a jasnou informaci o počtu hodin. V jedenáct tak jde o slušnou salvu.
Náměstíčko je ale jinak opravdu kouzelné. Zrovna teď tu dva roztomile přiteplení klauni vyrábějí pro potěchu kolemjdoucích obrovské mýdlové bubliny. Rozměry přes metr nejsou výjimkou. K večeru přibyly dvě žhavé tanečnice s kastanětami. Pořád je na co koukat. Tedy bylo by, kdybychom seděli na balkoně. My už ale máme objednané auto a zítra ráno vyrážíme vstříc krásám místní krajiny. Na kejklíře zbyde čas večer.
Žádné komentáře:
Okomentovat