úterý 24. března 2015

Pico del Teide

Vstáváme v 6 ráno. Dnes je den cesty na Pico del Teide. Po včerejších útrapách vyrážíme raději dřív, už víme že doba cesty může být nevyzpytatelná. Vynecháváme snídani a ještě za tmy nasedáme do auta. 

Cestou se nám otevírají nádherné pohledy na bílý zasněžený vrchol Teide, ozářovaný vycházejícím sluncem. Cesta je po včerejšku uklizená. Dokonce mají tenerifšstí silničáři i sněžné pluhy. Na planině kolem Teide je minimálně dvacet centimetrů sněhu. Zase černá a bílá. A k tomu ještě trochu červené.


U lanovky jsme v osm. Vše vypadá nadějně. Jen však do té doby, než si všimneme, že na laně je zavěšená jen jedna kabinka lanovky. Druhá leží vedle vyvržená jako vorvaň. Kolem plno Španělů v kuklách, není to však zásahové komando, je jim jen zima. Nikdo z nich neuměl anglicky, ale zavolali jednoho bez kukly a ten nám vysvětlil, že lanovka nejede, protože na horní stanici je hodně sněhu a musí ho odklidit. Vtipně jsem kontroval, že máme na devátou povolenku k výstupu na samý vrchol. Uklidnil mne, že tam už se nesmí vůbec.

Celá naše pečlivě připravená akce mastňáckého dobytí nejvyšší hory Španělska, spojená s odlovem vrcholových keší, se tak zhroutila jak domeček z karet. Naštěstí je kolem kráteru Teide neskutečně nádherně. Dosyta si užíváme všech místních pestrobarevných divů.


Pak nezbývá než zvolit náhradní program. Jedeme na Smiley Trail, sérii keší v horách o nějaká ta patra níž. Samé mysterky, nad jejichž luštěním jsem strávil doma docela dost času a zbytek dodělával celou cestu letadlem. 

Hned na druhé keši série potkáváme dvojici Němců a v družné spolupráci s nimi nakonec absolvujeme celý okruh. Jak se ukázalo, dost nám to pomohlo, protože měli vytištěné fotohinty a hledání mikrokeší v lese tak šlo o poznání snadněji. Taky měli vyluštěné i ty keše, které my jsme nestihli. A naopak... 

Okruh vedl kopcovitou krajinou s borovými lesy. Zde borovými lesy po požáru. Už proto víme, proč mají borovice tak tlustou kůru. Spodek měly od požáru na uhel spálený, ale nahoře si vesele rostly a zelenily se novým jehličím. Jedna borovice byla kromě ohoření ještě vyvrácená z kořenů a kmen ležel vodorovně na zemi. Celý byl ale navzdory všem utrpením obrostlý novými jehličnatými výhony. Příroda je mocná čarodějka...

Při návratu k autům obdivujeme v místní usedlosti stromy obsypané citrony a mandarinkami. A fotíme západ slunce. 

Žádné komentáře: