Po snídani se ale nebe trochu trhá a tak vyrážíme plánovaným směrem jihozápad. Okouknout Los Gigantes a pak oběhnout Los Smajlos, sérii keší v nedalekých horách. Cest tam vede několik. My volíme přejezd hor pod Teide, abychom si nacvičili kudy, jak a za jak dlouho zítra ráno k lanovce. Ano, na zítřek máme povolenku na vrchol Teide.
Stoupáme do hor. Ne úplně ideální cestou. Asi nám chce navigace dokázat, že je také ženského rodu. Postupně se noříme do oblačnosti. Jen nám v tomto případě není jasné, zda jde o zanoření nebo vynoření. Prší, jak už to v oblačnosti (nebo za naší dovolené na Tenerife) bývá. Cesta se klikatí, nadmořská výška stoupá. Jsme někde na čtrnáctistech metrech. Přemítám, jestli může být vrcholek Teide nad oblačností. Z nadoblačných úvah mne vytrhává srocení aut na silnici před námi. Závora! Carabinieros v teréňáku právě uzavřeli závorou silnici. Ptám se na důvod. Nahoře je prý hodně sněhu a silnice je neprůjezdná.
Nedá se nic dělat, obracíme. I v lese pod závorou začíná sněžit drobnými krupkami. Jedeme obezřetně, pak už skoro krokem. Silnice se pokrývá vrstvou ledových krupek, po chvíli až nebezpečně souvislou. Nevím, co tenerifské autopůjčovny obouvají svým základním prostředkům, ale náš Oplík nedržel stopu ani v mokrých zatáčkách, natož na vrstvě kuličkového ledu. Auto před námi najednou zapíná warningy a zastavuje, nám 20 metrů drnčí ABS a tak tak zastavujeme po jeho boku v levém pruhu. Led padá intenzivně dál a tak není na co čekat. Pokračujeme a necháváme ostatní auta uvažovat o přenocování při čekání na oblevu pod Pico del Teide.
Klouže to tedy parádně. Každou zatáčku jedu po centimetrech a modlím se, aby zatočil i Oplík. Nahoru se šplhají další a další auta. Zuřivě na ně blikám, ale jedou dál vstříc ledové pasti. Konečně sestoupáme na nižší výškovou hladinu, teplota stoupne nad tři stupně a vrstva ledu ze silnice postupně mizí. Jsme zachráněni. Tedy alespoň pro dnešek. Zítra ráno nás čeká repete...
Žádné komentáře:
Okomentovat