Slunce svítí jako stomiliónová žárovka a my se jedeme podívat k vodě. Tedy do San Andrés, městečka na severovýchodním pobřeží.
Je tu pěkně, kostelík a pod ním cestou k oceánu domeček obložený snad stovkou květináčů s krotony nejrůznějších barevných kombinací. Zjevně je majitelka miluje.
Větřík pofukoval a my jdeme k vodě. Je tu nově zrekonstruovaná retortová pec na vypalování něčeho, nevíme čeho, protože informační cedule chyběla.
Větřík jen pofukoval, ale oceán doslova šílel. Vlny se divoce tříštily o pobřeží a co chvíli zalévaly pobřežní skály do mnohametrové výšky. Ta největší hravě přešplouchla skalku tak 10 metrů vysokou.
Žádné komentáře:
Okomentovat