Ráno prší. Obloha je těžká mraky a hustě mží. Na snídani venku to nevypadá. Snad jedině v pláštěnkách.
Krátký pohled na radar osvědčeného Meteoblue a je jasno - oblačnost je jen na severovýchodním cípu ostrova, jinde je Slunce. Tak sedáme do auta a míříme podél severního pobřeží směrem k vesničce Franceses. Už jsme sem chtěli zajet několikrát, ale vždycky až k večeru, kdy byl náš volant ukroucený na obě strany.
Ono dlužno říct, že samotné Franceses je jen pár baráčku a návštěva by se moc nevyplatila, ale v hloubi pod ním je plošinka u oceánu s pár domky. Útes nad nimi je cca 300 metrový.
Ano, souhlas. Těch 300 metrů výškových tenké jednoproudé klikatící bylo velmi výživných. Za odměnu jsme ale dostali opravdu malebný koutek. Banánovníková plantáž, pár malých domků a jako bonus přístav. Oceán v něm bouřil jak o život. Skrýval ale překvapení - rozlehlou chatrč ozdobenou mušlemi a různými artefakty, co zjevně vyplavil oceán. Chatrč byla obydlená. Což se ukázalo až ve chvíli, kdy jsme na její dvorek chtěli vstoupit. Omluvně jsme pozdravili pana domácího a okukovali tu zvláštnost jen z povzdálí. Očima, ale pak i dronem. Ukázalo se, že místo je z ptačí perspektivy ještě mnohem prapodivnější, než se zdálo ze břehu. Chatrč totiž tvořila kapitánský můstek ohromné ponorky, mířící do oceánu. O příď mohutného Nautila se rozbíjely vlny divokého Atlantiku. Pan domácí Nemo stál na můstku a hleděl do dáli.
Vlastně nás až teď napadá, že možná ani přesně nevěděl, jaký Nautilus řídí, když neměl ten pohled z ptačí perspektivy...
Žádné komentáře:
Okomentovat