O této perle La Palmy jsme dobře věděli už před odletem. Rybářské domky zastrčené hluboko ve skalní kapse, azurová voda Atlantiku, výhledy z jeskyně na širý oceán a nebe. Když už jsme se dnes pohybovali na západním pobřeží a času bylo dosti, nasměroval jsem navigaci na klikacení zatáčkami k tomuto lákavému cíli.
Příjezdová silnička je drsná i na místní drsné poměry. Sjíždíme střemhlav dolů a dumáme, jestli Dacia Sandero tento sklon zvládne i nahoru. Yveta úpí a zavírá oči. Ve dvou třetinách sjezdu je horní parkoviště u vyhlídky. Yveta už už vystupuje, že zůstane zde a kochat se bude zpovzdálí. Nakonec jsem jí zabouchl dveře a spustili jsme se až tam dolů nad hladinu oceánu. K přístavu jsme vykročili s mírnými obavami, co nás tu čeká. Znáte reklamní fotky, vyberou speciální pohled speciálním objektivem, negativa uříznou a v reálu je vše nakonec úplně jinak.
Ano, bylo to tak i u Candelárie. Jenže tak nějak naopak. Skutečnost byla mnohem divočejší, než všechny fotky a naše představy. Kapsa v pobřežní skále má snad 50 metrů na výšku. Domečky se v ní krčí jak vosí hnízda v 1. patře paneláku. Pravda, už to nejsou dřevěné rybářské chatrče, jak to asi kdysi byly, ale betonové ptačí domky, které místní Lapalmané používají jako víkendové chatičky. Domky jsou namačkané pod jedním převisem, ale za nimi je ještě jedna jeskyně, kde jsou uložené loďky. A nejen to, na zdi jeskyně dokonce visí basketbalový koš. Z balkónku jednoho domečku kouká babka, vedle ní se protahuje kocour, děti skáčí do vody, přistávají lodě, u jeskyně se podává jídlo a pivo a celý ten pitoreskní obraz je zarámován krásou zdejšího přírodního veledíla. Génius loci jako prase. Fotky a hlavně video níže napoví...
Žádné komentáře:
Okomentovat