Na dnešní večer je v plánu pozorování noční oblohy. A kde jinde ji kvalitně pozorovat, než zde na La Palmě nahoře na Los Muchachos. Po vlastní ose jsme tam byli (přes den) již několikrát, teď vyrážíme organizovaně ze Santa Cruz jakýmsi autobusem. Výpravu vede starší paní, která plynně brebentí španělsky, pak přepne do angličtiny a nakonec do němčiny. Zkouším odhadnout, co je její mateřština, když s řidičem se baví španělsky. Už už se jí chci zeptat, ale prozradí se sama, když po přestávce počítá v autobuse účastníky zájezdu a mezi zuby drmolí "zweiundvierzig, dreiundvierzig, ...".
Silnici nahoru na kráter dobře známe. Klikatí se divoce lesem a autobus se kymácí ze strany na stranu. Vjíždíme do mraků. Přesně v 1600 metrech nad mořem, tedy oceánem, je horní hranice oblačnosti a oslepuje nás plné slunce.
Jedeme na nejvyšší bod, německá průvodkyně trojjazyčné vyhlašuje přestávku a my jdeme známou cestou na vyhlídky. Jdeme svižně, přeci jen když někam dorazí autobus turistů, je třeba se vyhnout davu.
Nástup do autobusu a jedeme o patro níž, kde je návštěvnické centrum. Konečně přijdou na řadu teleskopy. Stavíme a čekáme na západ slunce. Průvodkyně vytahuje skleničky a červené víno. Každý dostaneme po decce, zapijeme západ naší hvězdy a jedeme dolů.
Jako vážně? To už je celé? Kde jsou nějaké hvězdy a teleskopy? Cesta, co známe, vyhlídky, co známe, deci krabičáku a šup zpátky dolů na pobřeží? A to nechci říkat za jakou cenu...
Naše rozčarování naštěstí trvá jen pár minut. Sjíždíme o další patro níž na parkoviště, kde naši průvodci z útrob autobusu vytahují tři slušně velké teleskopy (větší už by se asi do autobusu nevešly), rozkládají je a začíná pozorování hvězd a neuvěřitelně poutavé vyprávění.
Začínáme základní orientací na obloze - Polárka, Velký vůz, Kassiopea. Průvodce má laserové ukazovátko a krásně s ním maluje po obloze, vysvětluje rotaci, hlavní hvězdy severní oblohy - Vegu, Altair, Arcturus. Pak zaměřuje Newtonův dalekohled s osmipalcovým zrcadlem na mlhovinu v Andromedě, dvojhvězdu Albireo, Saturn s nádherným prstencem a nakonec na Měsíc, který mezitím vyšel a zkazil nám pozorování Mléčné dráhy, která se nám chvíli před tím táhla jako mocná duchna přímo nad hlavami.
Byl to parádní zážitek, takže jsme ani nelitovali příjezdu a ulehnutí před druhou ranní.
Žádné komentáře:
Okomentovat